Od suterénu po střechu jsem měl letos (2016) v únoru možnost zdokumentovat tyto dva průchozí baráky. Radniční domy byly prázdné od roku 2006, přičemž se tu poté konaly například akce Designblok a designSUPERMARKET. Zájem o tyto domy projevila i Blanka Matragi, ale z toho naštěstí sešlo. Začátkem tohoto roku se do objektu usídlil Skautský Institut, který se stal prvním nájemcem v projektu IPR „Kreativní klastr Praha”. Zbytek objektu by se měl postupně zaplnit a využívat na různé kulturní akce.
Od 1. do 24. května 2016 jsem měl v prostorách Skautského Institutu svoji první výstavu, kterou jsem nazval Adresát neznámý. Část výstavy je stále na místě a bude tu až do konce prázdnin.
Dům U Zlatého rohu (občas také uváděn pod názvem Pecoldovský dům) stojí na rohu mezi Staroměstským a Malým náměstím na místě, kde ve středověku stávaly dva románské měšťanské domy. První zmínka o severněji umístěném domě, ze kterého se zachoval pouze sklep a část obvodových konstrukcí, je z roku 1404. V roce 1623 byly oba domy spojeny a výsledný objekt byl rozšířen a výrazně přestavěn v pozdně renesančním stylu. Za architekta je pokládán Jan Dominik de Barifis, stavitel luteránského kostela sv. Salvátora. V první polovině 18. století proběhly úpravy oken a interiéru v barokním duchu. Na začátku 19. století dům pak přestavěl František Antonín Heger v klasicistním stylu. Kromě fasády byly změněny i dispozice interiéru, realizováno bylo nové schodiště, bylo zazděno loubí a na jeho místě vznikla řada krámků a dílen. V roce 1938 proběhla nicméně ještě jedna stavební úprava, při které bylo loubí opět obnoveno a při této rekonstrukci byly zmodernizovány i interiéry domu. Dům je dnes kulturní památkou a sídlí v něm Skautský institut.
Text k objektu Dům U Zlatého rohu je převzat z webu openhousepraha.cz
